ČESKY

„Paní Merkelová nás ochraňuje“

„Paní Merkelová nás ochraňuje“

Jeho selfie s Angelou Merkelovou se stalo symbolem migrační politiky německé kancléřky. Ale kdo je muž, který pózuje vedle ní? Příběh Shakera Kedidy vypráví o útěku před terorem a naději na shledání

15. 2. 2016 - Text: Christoph Reichmuth, překlad: Jan Nechanický, fotky: Rudi-Renoir Appoldt

Je čtvrtek desátého září 2015, slunce žhne a počasí venku je skoro ještě na tričko. Shaker Kedida se schoval do svého pokoje. Nerad postává s ostatními uprchlíky ve vnitřním bloku nepřátelsky působících kasáren. Leží na posteli a přes Facebook si na smartphonu povídá s rodinou. Jeho žena a pět dětí – je jim rok a půl, tři a půl, sedm, osm a jedenáct let – jsou od něj 4000 kilometrů daleko. Bydlí v chatrných přístřeších na kurdském území v severním Iráku. Shaker jim slíbil, že je brzy přivede k sobě do Německa. Najednou ho z myšlenek něco vytrhne. Nějaký mladík rozrazí dveře do pokoje. „Pojď dolů, je tady ‚Teta‘!“ říká rozrušeně.

Jeden ze 700 000 otevřených případů
Onen zářijový čtvrtek, kdy fotografie iráckého sedláka a německé kancléřky Angely Merkelové psala dějiny, se odehrál před pěti měsíci. Sto padesát dní monotónního čekání. Z 360 eur kapesného se nedá mnoho pořídit. Shaker za ně musí kupovat jídlo. Cigarety si balí sám, je to levnější než kupovat krabičky. Už několik týdnů může alespoň konečně chodit na kurs němčiny. „Danke schön“, „Guten Tag“, více toho ze sebe zatím nevypraví. Shaker působí poněkud plaše, pravděpodobně je jeho slovní zásoba větší, ale netroufá si použít, co se naučil. „Alles Gute!“ říká najednou a hrdě se usmívá – očividně se mu ta slova právě znovu vybavila.

Shaker je pořád ještě v přijímacím zařízení v berlínské čtvrti Spandau. Patří k třem stům lidí z Iráku, Sýrie, Afghánistánu a Pákistánu. Pokoj sdílí s dalšími třemi muži z Iráku. Žádost o azyl, kterou jednačtyřicetiletý Iráčan podal, je jednou z těch 370 000, které Spolkový úřad pro migraci ještě nerozhodl. Úřady jsou přetížené, v kancelářích se kupí celkem 700 000 nezpracovaných případů. Mnozí politici míní, že to má něco společného i s fotografií Merkelové a Shakera Kedidy.

Shaker Kedida v ubytovně ve Spandau

Před několika měsíci byl Shaker sedlák, se svou rodinou žil na vesnici nedaleko severoiráckého města Mosul. Pěstoval zeleninu, měl několik koz a traktor. Dařilo se jim dobře. Neštěstí pro Irák a pro jezídskou menšinu, k níž patří, začalo pádem Saddáma Husajna, vypráví. Země upadla do chaosu. Vše se ještě zhoršilo, když Američané stáhli své jednotky. Když v létě 2014 kolem jeho vesnice projížděly tanky irácké armády a vojáci rozčileně varovali před blížícími se teroristy Islámského státu, vydal se Shaker na útěk. Rodina sbalila jen to nejnutnější a na traktoru odjela na turecko-iráckou hranici do oblasti, kterou kontrolují Kurdové. Následující den, vypráví Shaker, vpadli teroristé Islámského státu do jeho vesnice. Zabili děti, znásilnili ženy, mužům, kteří zde zůstali, stínali hlavy.

V kurdské provincii v severním Iráku zůstala rodina rok. Byla zde veliká bída a perspektivy se rovnaly nule. V červnu 2015 se Shaker rozhodl odejít do Německa. Jeho sestra se strýcem utekli do Mnichova již před dvanácti lety, sestra provozuje stánek s kebabem. Shaker prodal celý svůj majetek. Za traktor, rodinné šperky a další cennosti dostal 10 000 dolarů. To vystačí jenom na jednoho, pašeráci požadují za cestu do Evropy hodně peněz. Jedenáctého června Shaker opustil Irák. Podařilo se mu dostat do Istanbulu. Odtud ho převaděči propašovali přes Bulharsko a Srbsko do Budapešti. V Maďarsku strávil Shaker několik dní ve vězení, musel odevzdat telefon a velkou hotovost. Když ho opět propustili, zaplatil jednomu pašerákovi několik tisíc dolarů, aby ho spolu s mnoha dalšími dovezl v chladírenské dodávce z Budapešti do Německa. V noci pátého června na dálnici u Drážďan skupinu vyhodí z dodávky, pašeráci utečou. Shaker je vyčerpaný, ale šťastný. Zadrží ho policie. O několik dní později je přidělen do uprchlického zařízení ve Spandau. Od jednoho spolubydlícího si vypůjčí smartphone, konečně může rodině sdělit, že to zvládl, že je naživu a že je brzy přivede k sobě.

Německo je pro Shakera novou nadějí

„Tady v Německu jsou si všichni rovni“
„Pro jezídy je Německo druhým domovem. Paní Merkelová nás ochraňuje,“ říká Shaker Kedida. Chtěl by v Německu zůstat stůj co stůj. Když se ho ptám, zda se mu stýská po jeho vesnici, po jeho skromném kousku země a po životě mezi sousedy v severním Iráku, sklopí oči. Potom říká, že stesk po jeho vesnici není k ničemu. Jeho budoucnost je v Německu. „Už nechci žít v zemi, kde se rozlišuje mezi šíity, sunity, jezídy a křesťany. Tady v Německu jsme si všichni rovni.“

O zemi svých snů neřekne jediné špatné slovo. Lidé jsou prý skvělí, problémy dělají jenom cizinci. Zní v té chvíli jako politik Alternativy pro Německo a dodává: „Tunisané, Maročané a Alžířané by měli zůstat doma, u nich není občanská válka. A kdo nedodržuje pravidla, ten musí zase pryč.“ Dostalo se k němu, že Německo utahuje šrouby, že jsou trestaní cizinci rychleji vyhošťováni, že se pro uprchlíky, kteří nejsou politicky pronásledovaní, omezuje možnost přivést za sebou rodinu. Zaregistroval i útoky v Kolíně nad Rýnem a náhlou změnu atmosféry v zemi.

Někdy zní při svém vyprávění až poníženě. Mluví o cestě metrem, kde seděly dvě dívky a tři mladíci, „pravděpodobně němečtí Turci“, prý se chvástali a dělali ze sebe kdovíco. Vypadá to spíš jako neškodná nadutost a machistické chování. Žádné útoky, žádné násilí, jenom otravná nafoukanost. A přece se Shaker stydí, když vidí takové scény. Právě po událostech v Kolíně, protože jsou pak všichni cizinci automaticky podezřelí. „Ženy musíš respektovat,“ říká a nejraději by to všechno kancléřce Merkelové pověděl osobně, aby viděla, že je slušný člověk, kterého je možné v zemi ponechat.

Co s ním bude dál, neví. Chtěl by za sebou konečně přivést rodinu. V březnu má termín na úřadě. Ale jestli tento sen bude moct uskutečnit, nebo jestli se z Německa přece jen nestane velké zklamání, je nejisté. Co když dostane jenom přechodnou ochranu a nebude uznán za uprchlíka podle Ženevské konvence? Pak by svou rodinu podle nejnovějších plánů spolkového kabinetu přivést nesměl. Ale takovými myšlenkami neztrácí energii. Skoro vzdorovitě na to odpovídá, že by zde chtěl pracovat jako stavební dělník. „Jsem sedlák, nemůžu prostě jen tak posedávat, to odporuje mojí povaze.“

Merkelová sklízí kritiku, Shakera na Facebooku oslavuje 1600 lidí
Onoho desátého září Shaker rychle sbíhá ze schodů do vnitřního bloku. Shromáždily se zde stovky uprchlíků. A tam stojí – kancléřka. Shakera udiví, jak je nejmocnější žena světa malá. Tlačí se k ní dopředu, stejně jako několik ostatních by si s ní rád udělal selfie. Ochranka ho zatlačuje zpátky, Merkelová to uvidí a pobízí jej k sobě. Najednou stojí vedle kancléřky. „Jsem z Iráku,“ koktá rozpačitě, Merkelová mu, jak se zdá, nerozuměla a říká: „Prosím pěkně.“ Shaker pozvedá telefon. Ruce se mu třesou, což je mu teď trapné. Kouzlo trvá několik sekund, Shaker je šťastný. Netuší, že tato fotka obletí svět jako symbol merkelovské kultury pohostinnosti.

Fotografie, která psala dějiny

O několik dní později dostává na Facebooku zprávy od lidí, které vůbec nezná. V metru uvidí na obrazovce vysílající zprávy dopravního podniku svou fotografii, cizí lidé ho oslovují a chtějí si udělat selfie s ním. Shakerovi je ten zájem trochu nepříjemný, zároveň je však pyšný, dokonce hodně pyšný.

Ještě desátého září umístí Shaker selfie s kancléřkou na svůj facebookový profil. Během několika hodin fotku tlačítkem „To se mi líbí“ označí 1600 uživatelů. Merkelová za svůj čin tolik obdivu nesklízí. Musí se kvůli fotografii s Shakerem Kedidou ospravedlňovat. Uprchlíci po celém světě by fotografii mohli interpretovat jako symbol otevřených hranic Německa.

Shaker kritiku vůči kancléřce nechápe. Pravděpodobně nepochopil, pod jak silný tlak se ona i její vláda dostaly, protože Německo nemůže přijmout všechny, kteří jsou na útěku. Shaker Kedida se usmívá: „Samozřejmě že ta fotka podněcuje další lidi k tomu, aby se sem také vydali.“

Weitere Artikel

... von Christoph Reichmuth
... aus dem Bereich DeuTsch
... aus dem Bereich Gesellschaft

Abonniere unseren Newsletter